Pět evropských států v současnosti umožňuje sňatky osob stejného pohlaví. Vedle Belgie je to i Holandsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko. V jiných státech pak mohou uzavřít registrované partnerství. Dostanou-li se ale během studia, při cestování nebo při stěhování za prací do členského státu, který jejich svazky neumožňuje či neuznává, nestanou se oběťmi nepřímé či dokonce přímé diskriminace? Poslanci na toto téma předložili Komisi tři otázky, o kterých vedli rozpravu během úterního večera.

Zástupkyni Komise byly předloženy tři otázky k ústnímu zodpovězení, jejich společným jmenovatelem byly svazky osob stejného pohlaví a jejich diskriminace v důsledku tohoto svazku. Otázky se týkaly diskriminace, které čelí páry stejného pohlaví při uplatňování svobody pohybu, vzájemného uznávání těchto svazků u členských států a konečně obecného respektování a ochrany práv gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů v EU a ve světě.

Jeden z těch, kteří předložili otázku Komisi byl i nizozemský poslanec Cornelis de Jong, jenž během rozpravy hovořil z osobní zkušenosti. Sám uzavřel již před 21 lety sňatek se svým partnerem. Uvedl, že pokud spolu cestují např. do Polska, "rozsah jejich práva na svobodu pohybu se výrazně ztenčuje".

Socialista Michael Cashman, který se netají tím, že sám žije v registrovaném svazku již přes 27 let, uvedl další z možných způsobů diskriminace. Pokud by cestoval do zahraničí a měl úraz, jeho partner nebude mít možnost rozhodnout, jakým způsobem má být ošetřen. "Práva, která jsou nám přiznána v jedné zemi, by měla platit v Unii všude," řekl během svého vystoupení.

"Každý občan Unie by měl mít stejná práva. Evropské unii ani členským státům nenáleží právo, aby soudili osobní poměry občanů," prohlásila další z předkládajících , Nizozemka Sophia In't Veld. Pozastavila se nad tím, že poslanci jednají o principu vzájemného uznávání pokud se týká džemů, piva nebo vína, ale nejsou schopni přijmout obdobné rozhodnutí v tak důležité věci, jako je uznávání sňatků a registrovaných svazků.

Během svého vystoupení komisařka Redingová přítomné utvrdila v tom, že je pro ní nesporné právo na volný pohyb i usídlování, která sebou nese z jednoho státu do druhého také práva, jenž osoba v původním státě nabila. Bez ohledu na to ale zdůraznila, že je potřeba postupovat vůči státům, které zatím obdobný přístup odmítají, postupovat diplomaticky a opatrně. "Nejde jen o principy, ale hlavně o to, že hovoříme o lidských bytostech, které chtějí žít svůj život," prohlásila komisařka pro spravedlnost.
zdroj: Evropský parlament