Ve státních firmách by platy manažerů měly být veřejné. Podnikatelé se výraznou většinou přiklání na stranu těch, kteří považují za správné, aby výše platů a odměn vrcholových manažerů tuzemských státních či polostátních firem byla transparentní a veřejně dostupná. Vyplývá to z bleskového průzkumu hospodářské komory, jehož se na začátku tohoto týdne zúčastnilo 1146 firem z celé České republiky. 

Na položenou otázku, zda by měli manažeři státních firem zveřejňovat svůj plat, odpovědělo 76 procent podnikatelů kladně. Naopak pouze 16 procent z nich si myslí, že tyto informace by měly zůstat tajné, 8 procent podnikatelů nemá v této věci jasný názor.

Podobně se domácí podnikatelé staví i k otázce zveřejňování ročních odměn. Čtyři z pěti firem (80 procent) je pro zveřejnění výše ročních odměn manažerů státních firem, opačný názor má 16 procent podnikatelů a 7 procent je nerozhodnutých.

„Je logické, že když někdo odvádí dobrou a kvalitní práci tak je podle toho patřičně ohodnocen. Pokud však podnik vykazuje špatné hospodářské výsledky, musí tomu odpovídat i finanční hodnocení těch manažerů, kteří nesou odpovědnost za hospodaření daného podniku. Vzhledem k tomu, že v těchto podnicích se hospodaří s penězi daňových poplatníků, je pochopitelné, že firmy chtějí vidět transparentní hospodaření státu s těmito prostředky. To je hlavní důvod proč většina podnikatelů je pro zveřejňování platů těchto lidí s rozhodovacími kompetencemi,“ komentoval výsledky průzkumu prezident Hospodářské komory České republiky Petr Kužel.

Zcela opačný názor je však mezi podnikateli k otázce zveřejňování platů a ročních odměn v soukromých firmách. Více než 80 procent firem (81 procent) tento návrh nepodporuje, souhlasí s ním pak 13 procent podnikatelů a 6 procent nedokáže jednoznačně odpovědět. Přesto se najde mnoho podnikatelů, kteří by se zveřejněním svého platu neměli žádný problém, uvedl to téměř každý druhý (44 procent). Podobný počet (48 procent) je proti a 8 procent neví.

„Rozdílný pohled podnikatelů na zveřejnění výše platů manažerů v soukromých firmách je pochopitelný. Pokud máte firmu a hospodaříte s vlastními finančními prostředky tak, není důvod, proč by ostatní měli znát výši platů jednotlivých zaměstnanců podniku. Je to výlučně věcí majitele a vlastníka dané firmy a závisí to pouze na jeho posouzení. Je nutné rozlišovat mezi hospodařením se stáními penězi, tj. penězi daňových poplatníků a hospodaření s majetkem, který je v soukromých rukou,“ dodává Petr Kužel.

S návrhem zveřejňování platů a odměn manažerů státních firem přišel v dubnu jako první předseda ČSSD Jiří Paroubek, podobná je běžná praxe v západoevropských zemích. 


Příklady zveřejňování platů v jednotlivých evropských zemích: 

• Švýcarsko: od roku 2004 musí vedoucí pracovníci velkých firem část údajů ohledně svých platů zveřejňovat, firmy kótované na burze musejí podat informace o podílech a platech členů správních rad a vedení

• Francie: kótované firmy musejí platy svých manažerů zveřejňovat od r. 2001

• Velká Británie: společnosti kótované na britské burze musejí na základě „Companies Actu“ přesně uvádět, jaký plat mají jednotliví členové jejich představenstva a na základě čeho byl sjednán. Takzvané „remuneration reports“ bývají velmi podrobné a jsou pevnou součástí výročních zpráv firem. Krom toho jsou uvedena i kritéria, za jakých dostanou manažeři plat

• Švédsko: v zemi panuje při zveřejňování platů manažerů i soukromých firem naprostá transparentnost – takzvaná zásada veřejnosti každému občanovi země umožňuje, aby na finančním úřadě mohl nahlédnout do daňových přiznání. Ke zveřejňování platů manažerů navíc dochází pravidelně i v tisku.
  zdroj. Hospodářská komora ČR